Esterka, *22.2.2010 2:00

Poslední zápisek už je pokrytý mechem, ale to neznamená, že by se nic nedělo. Právě naopak. Je toho tolik, že nemám ani čas to zapisovat. Malichernosti však vynechám a zaměřím se na to důležité.

Ale popořádku. Ve středu 17.2. byla Dáda na standardní kontrole u gynekologa,  38. týden, takže relativně v klidu. Tomu však neodpovídal výsledek: vysoký tlak a nebezpečí pro bábetko. A navíc s podezřením na růstový problém, dítě je malé. Koho by to nechalo v klidu, že… Nastartovali jsme autí a hyjé do porodnice.

V porodnici pak Dádu přijali a nic zvláštního se nestalo. Až na ten vysoký tlak ovšem. Doktoři to nesnáší, ale google je mocný a najít problémy spojené s vysokým tlakem jako preeklampsie není zas takový problém. Dádu tedy testovali, dávali ji prášky na snížení vysokého tlaku, ten stále kolísal (podle toho, jak dlouhá doba od podání léku uběhla), až padlo rozhodnutí: vyvoláme porod.  V pátek večer tak Dáda dostala první jednoduchou „vyvolávku“. V sobotu ráno už to byla dvojitá dávka. A následovaly, dlužno dodat že bez výraznějšího efektu, další dvojité dávky v sobotu večer a v neděli ráno. Zatímco v sobotu byla Dáda při návštěvě úplně v pohodě, vysmátá, však víte…, v neděli to byl někdo jiný. Už jak jsem vcházel na pokoj mi bylo jasné, že se něco děje. Taky že jo, bolesti ze začínajících stahů. Pobyl jsem s Dádou něco přes hodinu a raději jsem šel, chtěla bolest zaspat. V klidu jsem proto absolvoval tradiční nedělní badminton s Dájou (vyhrál jsem :-) ) a cestou domů jsem jen tak poslal SMS, zda se něco neděje. A dělo.

Při vyšetřní praskla voda, oznámila Dáda asi o půl osmé. Stěhuju se na porodní sál, až to bude , ozvu se ti. No, to asi bude… To asi už bude! Dle instrukcí („Na kurzu říkali“, znělo Dádiné zaklínadlo) jsem si ve Sparu koupil nějakou svačinku a jel domů sledovat hokej. Z hokeje jsem měl prd, nemohl jsem se soustředit (a naši hráči asi taky ne, aspoň podle výsledku), hypnotizoval jsem telefén. Pět minut před koncem druhé třetiny se konečně rozezněl.

V podornici jsem byl během čtvrt hodiny, je to přece přes cestu… Nakonec jsem stejně musel čekat, než Dádě zavedou katetr na epidurál, který si Dáda přála a pustí mě za ní.

Průběh porodu popisovat nebudu. Jen poznamenám pár věcí:

  1. Respekt všem rodičkám!
  2. Nechtěl jsem se „akce“ účastnit. Byl jsem debil, a jsem rád, že jsem tam mohl s Dádou být. Nevím sice, zda jsem byl oporou, ale stálo to za to.
  3. Bez epidurálu to jde taky? Podle toho, co jsem viděl, si to nedokážu představit. A Dáda taky ne.
  4. Nemusím vidět všechno. A tím jsem se řídil.
  5. Profesionální a osobní přístup personálu. Díky.
  6. Tisíc dalších zážitků, z nichž ční jediný:

Jakmile jsem slyšel Esterčin hlásek, zalily se mi oči a šmytec. Neuvěřitelné a vsadím se, že neopakovatelné. A kdykoli si na to vzpomenu, oči se mi zalijí znovu. Je to pravda jen pár hodin, ale je to stále stejně silné.

Dáda byla neuvěřitelná a šikovná i přes to, že ji po porodu ještě tři čtvrtě hodiny sešívali dohromady. To mi ji bylo asi nejvíc líto. Ale stálo to za to.

Esterka pár minut na světě

Je krásná, že ;-) ?

Vyjukaná ale spokojená Esterka

A tady máme obě holky dohromady asi hodinku po porodu.

Dáda a Esterka

Odpoledne jsem byl samozřejmě za holkama na návštěvu. A obě se mají k světu.

Daniela K. a Ester K.

Esterka, narozena 22.2.2010, v 2:OO hod., vážila 2.99 kg (oficiálně; normálně prostě tři kila) a měřila 49 cm. Tady je v celé kráse:

Esterka

Aktualizace:

Zapomněl jsem zmínit, že Esterka bude mediální hvězda. Zazáří v sobotu 27.2. v příloze Moravskosleského deníku Měla by tam být vyfocena spolu s dalšími miminky z porodnice Fakultní nemocnice Ostrava.

Aktualizace 23.2.:

Tato fotka je trošku rozmazaná, ale jsme tam celá rodinka.

Rodinka

A tady je naše krasavice v detailu.

Esterka v detailu

Barvy matou, žloutenku nemá :-)

ViruS v Templu

Konečně jsem si našel přes svátky čas a upravil jsem sestřih z našeho zářijového koncertu v klubu Templ na Stodolní v Ostravě. Zahráli jsme 20 písniček, staré i novější. Původní záměr byl, abychom se na pódiu vystřídali i s bývalými členy a zahráli ty písničky, které jsme tehdy vymysleli. Jenže člověk míní, život mění. Nakonec se mohl zúčastnit jen Martin Gavenda aka Inža. Tomáš „Njumen“ Nováček a Vítek Spurný byli bohužel pracovně mimo Ostravu a tak jsme trochu zaimprovizovali.

Sestřih natočil Mojmír Šepták, za což mu patří velký dík. Z každé písničky je asi minutová ukázka, Máj a Ještě lepší píseň jsou skoro celé.

PS: Jak se říká, člověk nevypadá nikde tak blbě než na fotce v občance. A o videu to platí taky :-)

Autozáchytka

Nové auto, hned problémy. Staré auto, hned problémy.

V pátek jsme (opět) nestíhali, na pět jsme byli pozvaní na kolaudačně-vánoční večírek, o půl páté jsme vyjížděli z práce domů. Před šestou jsme dorazili na místo, zaparkovali na podélné stání a šli chlastat se bavit. Párty byla (je párty ona?) fajn, končili jsme okolo jedné. Rozloučili jsme se, nezasekli se ve výtahu jako minule, došli k autu… vlastně nedošli! Auto nikde! WTF! Kosa jak z nosa, asi –15, já s třemi promilemi v krvi a Dáda s kopající Esterkou.

Hádejte, kdo byl ten kouzelník, který nám nechal zmizet Aloijze (to je naše autí)? Ne, nebyli to skřítci, ani podobní čerchmanti, byli to policajti, a né obyčejní policajti, byli to městští (a teď to řekněte 5× rychle za sebou) policajti. Svině. Pán s Audi nás nabonzoval, kluci přijeli, naložili Lojzka a bylo to. Shodou okolností jsme byli u Pavla, JUDr. Pavla Nastise. Zavolal na policajty, jestli tam to auto opravdu je. Bylo tam. Pak nám našel v zákoně paragraf, podle kterého nás mohli odtáhnout. Bohužel. Takže jsme změnili cíl mise, místo našeho bytečku to byla autozáchytka. Zavolali jsme si tágo, tedy osobní přepravu. Šli jsme čekat na smluvené místo, pět minut, deset minut, čtvrt hodiny a tágo nikde. Dáda volá, kde je a co se nedozvíme: dřív než za půl hoďky nepřijedou, máme si zavolat taxi! WTF No.2! No nic, mráz nás nerozhází, pěšky na Stodolní, taxi, bankomat, policejní stanice.

Policajt vypadal rozespale, aby ne, čas T: 01:45. Původně jsem se chtěl rozepsat, jak tam byli dva poliši, jeden hrál hodného, druhý zlého, zmáčkli nás a vymámili z nás třeba devatenáct stovek, pak nám vrátili auto, titulky, konec. Realita byla jiná. Policajt tam byl sám, vlezl si do kukaně, my na něj mluvili přes okýnko (což bylo vzhledem k mému dechu asi dobře), než vypsal všechny ty papíry, trvalo to asi tři čtvrtě hodiny. Resultát? Kč 1500 odtah, Kč 200 parkovné za další den (bylo přece po půlnoci) a Kč 200 pokuta. Devatenáct stovek. Ve tři jsme byli doma, zmrzlí, ale doma.

Kdo čekal konec trablů, čekal marně. V sobotu jsme opět chtěli odjet, přijdeme k autu a… Auto tam bylo, to jo, jenže Dáda nastartovala (mi bylo ještě blbě) a Lojzek začal blikat a řvát. WTF No. 3! Manuál říká: málo chladící kapaliny, nikam nejet, fičet na pumpu, koupit Fridex (nebo něco takového), dolít a pak možná pojedete. Tak jsem fičel na pumpu a pak se to zadrhlo. Fridexu je několik druhů. WTF No.4! Naštěstí pan vedoucí věděl, že do Octavie patří růžová. Ta nejdražší. To je jedno, hlavně, že pojedem. Dorazím domů a na obalu čtu: smíchejte s vodou v uvedeném poměru. Destilovanou vodou! WTF No. 5! Ne, na pumpu už nejdu, po konzultaci se sousedem dolívám nezředěnou čistou chladící kapalinu. Startujem, jedem.

Lojzek jel i dnes a doufám, že mu to ještě dlouho vydrží. V lednu jde k doktorovi (do servisu) a ke komisi (na TK). Držte palce.

3D ultrazvuk

Dnes ráno jsme byli na 3D ultrazvuk. Dáda vygooglila, že toto vyšetření dělají za Kč 700,– v Městské nemocnici Ostrava-Fifejdy, oddělení Porodnicko-gynekologické. Objednali nás na 8:20, raději jsme přišli dříve, abychom měli časovou rezervu se v nemocničním labyrintu vyznat.

První dojem nula. Nemocniční chodba před vyšetřovnou vypadala jako ze seriálu Sanitka, jen tam bylo nové linoleum a milion + 1 letáků. Ten jeden leták upozorňoval, že regulační poplatky se od 1.4.2009 vrací oproti potvrzení za zaplacení a občanském průkazu. To je maras, pane Palas! V objektu také bylo přetopeno, odhadoval bych to na 27°C.

Naštěstí personál byl v pohodě , sestřičky byly milé a pan doktor příjemný. Vyšetření trvalo asi 15 minut, záznam na DVD má necelých 11 minut.

Pan doktor shledal, že na 99% je to holka, takže super (kdyby to byl kluk, nadšení by bylo stejné, stejně to bude Knapek…)! Myslím, že „to“ můžu nahradit jménem. Dámy a pánové, seznamte se, Ester.

Vidět malou ještě „uvnitř“ je zážitek. Nejdřív Ester spala, rukou si zakrývala obličej a druhou měla pod koleny. Pak ji doktor několika šťouchanci probudil a to už nám ukázala tvář. Nohy měla způsobně u sebe a mezi nimi „čárku“ (jak říkal pan doktor, a ten tomu musí rozumět). Dáda dojetím i slzu uronila, já se jí nedivím.

Dáda ještě zašla na pobočku své zdravotní pojišťovny, aby se informovala, co všechno proplácí. Sestra se totiž zmínila, že některé pojišťovny hradí i toto 3D. A ejhle: ČPZP dává kredit 4500,– při určitém způsobu čerpání. Takže hradí např. 3D, kurzy (Dáda jde na první 4.1.2009) atd.

Ráně neunikneš

Roky jsou znát. A to jsem vlastně ještě mladý člověk. A lepší to nebude. Proč tak negativisticky?

Začalo to vcelku pozitivně. Po pár týdnech se ozval Dája, cestoval po světě, byl v Číně, v Koreji (jižní…) a taky v Jižní Africe. Přijel k nám i s Lenkou, my chlapi jsme dali ne welcome, ale drink na šťastné návraty a pak se přesunuli na pivo. Pokecali jsme a tak, prostě jako v hospodě.

O půl deváté jsem byl domluvený s Marcelem, hraje na trombon v The Neunikneš, a včera měli koncert spojený s křestem nového CD. Dáda mě hodila autem, přišel jsem včas. Zaplatil jsem vlezné, lidových 60,– Kč, pořídil si nezbytné propriety (nové CD Ty nemáš den! za směšných 100,– Kč, kéž by všechna hudba stála tak málo, a tričko kapely. Kupodivu bylo XXL velké, asi ten pupek málo plním…), koupil si pivo a účastnil se.

Hudba byla dobrá, tvrdá, rychlá, punková. Pivo bylo dobré, studené. Předkapely jsem prokecal, na Neunikneš jsem chvílemi zbystřil, chvílemi postával, místy usínal (pivo a rum…) a taky si trochu (asi jednu písničku) zapogoval. Pak jsem si sednul ke stolu, sledoval kapelu a zase chlampal to své pivo, když partyja kolem pacifikovala jednoho lehce agresivního týpka.

Najednou bum, tma, pak vyšly hvězdičky a spustil se vodopád. Teda krvopád z nosu. Kurnik, zase ta hlava (pro ty, kdo to neví, asi před dvěma lety jsem byl na hokeji, bez helmy, rekreačně, „chlapi, dneska bez příklepu“ a pak lehký otřes mozku). A zase jsem k tomu přišel jak pověstný slepý k houslím. Nechal jsem jim tam tak půl litru a zakrvácel si hadry. Zatímco jsem se dával na záchodě do kupy, někdo mi ukradl to tričko, které jsem si u vstupu koupil. Paráda. Zbytek večera už byl naštestí v klidu. Domů jsem jen s Terkou a Marcelem autem, Marcel celou cestu škytal a já jsem to od něho asi chytnul, tak jsme seděli vzadu a oba škytali (asynchronně).

Vskutku povedený večer.

Ráno jsem se vzbudil s hlavou jak balón, kombinace piva, rumu a nateklého nosu udělá své. Pak jsem našel ještě pár modřin na nohách a rukách – známka poga.

Jo, kde jsou ty časy, kdy člověk ve dvaceti propařil noc, hodinu pogoval a druhý den byl v pohodě a připraven na další akci. Teď jednou za čas vyrazím na akci, vrátím se chromý, okradený a špinavý. A druhý den je mi blbě, motá se mi hlava a bolí celé tělo. Asi málo tréningu, musím se nad tím zamyslet…