Boxerka

Dneska se to stalo. Dáda ležela v ložnici v posteli, sledovala na noťasu dva dny starou Ulici a já si v obýváku hrál na kytaru (kombo jsem měl na jedničku hlasitosti, tedy potichu, ale Dáda se přesto zavřela) – takže páteční rodinná idylka. Protože jsem hrál už asi hodinu a půl, začaly mě trochu bolet prsty a tak jsem si dal pauzu a šel zkontrolovat manaželku, jestli chytá lelky nebo viry.

Jak tam ležela s vyvaleným pupkem :-) (mimochodem, Dáda přibrala v asi desátém týdnu 3 kila a pak už nic), pohladil jsem ji a ruku na břichu chvíli nechal. A pak: drnc.  Ne. Vlastně to bylo prm. No, to taky není přesné. Prostě jsem to cítil. Kopanec, boxera, loket, deku nebo šutr, šleha jak cyp! 3× za sebou asi během minuty. Ono to fakt žije, ono se to hýbe! Nemůžu říct, že to bylo úžasné, že jsem nikdy nic takového necítil, že já nevím co… Samo o sobě to bylo úplně obyčejné, dá se říct, že to byla optimistická zpráva pro mé tetanické ruce, aspoň v nich mám v nich cit. Ale v kontextu s Fazolem (asi bych ho měl pojmenovat, ale nechci něco zakřiknout) to bylo něco zvláštního.  A snad to nebylo naposled.

V pondělí 30. listopadu – to budem na konci 25. týdne, jdeme na 3D ultrazvuk, prý i s 15. minutovým DVD, no uvidíme. Hlavně (ale to hlavně není zase tak hlavní…) chceme vědět, co to bude. Jestli se potvrdí prognóza holky nebo nás překvapí kluk. Vlastně je to jedno, bude to Knapek!

80%, pohyby a harmonika

No, asi se ptáte, jak to spolu souvisí. Odpověď je překvapivě jednoduchá… ale raději to vezměme postupně…

Včera, tj. ve čtvrtek mě vzbudil telefon. Už ráno (6:40) to vypadalo divně, protože Dáda mi vždycky před odchodem dá pusu. Já to sice nevnímám, ale protože jsem ji nedostal, nějak jsem to však zaznamenal. Blbost, řekl jsem si, ale kněžna Libuše ze mne nebude.

V sedm, tedy přesně v 6:59 se rozezní telefon, který má v sedm prudit, abych se zvedl z lůžka a jal se vytvářet hodnoty. Místo toho volala Dáda, že havárka, kde a proč a tak. Jediná má otázka byla, jestli jsou OBA v pořádku. Prý nikdo nic nezaznamenal, jako že ránu, ani jeden z 6 airbagů nevystřelil. Telefon-budík jsem nějak automaticky típnul. Ranní rutina, sprcha apod. a ve 3/4 jsem byl na místě činu. Připojovací pruh z Moravské na Místeckou, před dolem Jeremenko. Dáda jela v připojováku, před ní Fabia, její řidička na konci připojovacího pruhu zastavila, mezitím se Dáda dívala do zpětného a nevšimla si již stojícího auta a bylo to. Fabia měla prasklý nárazník a chycený výfuk (držák a silentblok), Dáda na Golfu zrušila předek… No, motor, zdá se, přežil, ale kapota, předek a blatníky vypadali tak na kilo (v Kč) nejmíň… Pojišťovna asi cvakne… I když Dáda vrazila do Romany, bývalé kolegyni, taky si mohly najít lepší místo na sraz než Místeckou v 7 ráno… Chyba byla na straně Dády, nedobrzdila, ale… (ale je tu vždycky). Litr pokuta a následky?

Golf dopadl tak, že o půl deváté přijela odtahovka, Golf jsem tam „zaparkoval“ a byl odjet směr RT Torax Poruba (nebo Svinov, či co to je za městskou část). Pak jsme vyrazili do Poruby k doktorovi, původně za obvoďákem, ale ten by stejně neměl ultrazvuk, tak Dáda zavolala sestřičce svého gynďase na porubskou polikliniku a byla úspěšná. Po pár desítkách minut čekání se dostala na řadu, vyšetření bylo OK a výsledek taky.  Naštěstí jsou oba v pořádku. Dáda i fazolek (spíš už Fazol). Chtěli si tam Dádu nechat na pozorování 24 hodin, naštěstí Dáda p. doktorku ukecala na domácí ošetřování.

Dneska byli oba na kontrole a jsou taktéž v pořádku. No, a protože Dáda byla na Onko-gynekologii, p. doktorka tam má spoustu rakovin, a tak bábetko pro ni bylo určitě super zpestření. Jak jsem zmínil, oba jsou v pořádku. No a dostáváme se k oněm 80%. Jak? Přece, 80% lidí tvrdí, že to bude holka. A doktorka tvrdila, že to bude na 80% holka. Kéž by měli pravdu (ale de facto je mi jedno, jestli to bude holka nebo kluk). Jméno pro kluka má Dáda, jméno pro holku vybírám já. Pro ty, co to neví: kluk bude Dalibor a holky budou Klára nebo Ester. Já vybírám jména holčičí a Dáda klučičí.

Harmonika je jasná, to je předek Golfíčka, 80% taky, to je holka, zbývají jen pohyby. Dneska v šest ráno. Údajně. Tedy, Dáda to tvrdí, ale ona to musí vědět, ona to cítí. Dneska poprvé, doteď o tom jen četla a dneska to prý přišlo. V knize psali, že ucítí motýlky, moje mamka ji říkala, že to bude jako zaražené prdy. Fyzický pocit prý byl jako v druhém případě, ale psychický jako v to prvním. Budu muset na tom zapracovat a taky Fazolka trochu povzbudit, jako. p. doktorka, která jej motivovaola k pohybu tím, že jej vzdudila a pak do něj prostřednictvím sondy rýpala. Nechci ani slyšet, co bude fazolek říkat: „Tati, jak by ti bylo, když ti pravidelně klepou  (čím, neříkám) na čelo…“ :-)

Jedná se o divnou záležitost, Dáda dneska zůstávala doma, preventivně. Já jsem šel do práce, taky preventivně. Nikdy nevíš.

15. týden

Tak náš fazolek už má 15. týdnů. Toto letí.

Dádě bývá po ránu líp, aspoň to tvrdí. Všechno, vlastně všichni, lépe řečeno oba, jsou v pořádku (klepu na dřevo). Už jde cítit, že tam opravdu Dáda něco má :-) Je to na pohmat takové tvrdší :-) No, jo, prožíváme to, ale kdo poprvé (pokaždé) ne, že…

Taky máme novou fotku. Tentokrát pořízenou nikoli zevnitř, ale zvenku. Asi proto fotka nevypadá jako fotka, ale jako rozmazaný flek. Dáda mi samozřejmě fotku chtěla hned ukázat, nadšeně mi ji přinesla a já… No, nějak jsem nemohl přijít na to, komu je fazolek podobný. Posuďte sami:

Fazol 15. týden

Poloha „knihovník“.  Ti, kdo usínají v hospodě s hlavou na stole, budou určitě znát. Takže (já to nepoznal, dostal jem výklad od Dády, jak jsem koupil, prodávám): vpravo nahoře, dá-li se to tak říct, je hlavička opřená o placentu. Tělíčko s viditelnými žebírky (nesnáším zdrobněliny, ale všechno je tak titěrné, že si sám odpouštím) je vlevo, pupeční šňůra je vidět jako slabá šmouha uprostřed. Zbytek jsou fleky a šum :-)

Je to macek, od hlavičky po prdelku má 8,5 cm (měřeno „vzdušnou čarou“), takže celý může mít okolo 15 cm. Na ten věk slušné, ne? ;-)

Za měsíc jde Dáda zase na kontrolu, takže já opět podám hlášení. Snad nám fazolek ukáže víc.

Stratocaster vs. Epiphone @ hybrid Laney

Poněkud divoký nadpis uvádí mé zkušenosti s nastavením zvuků na mém aparátu. Jelikož jsem v mezistadiu, co se komba týče (Dádě se to nelíbí, ale já si prostě tu celolampu koupím :-) ), chci se podělit o zkušenosti s nastavením (pro mě) ideálního nastavení. Je mi jasné, že to nikomu nic nedá, ale pro mě to je archiv a tím pádem budu vědět, kam se podívat, až otočím čudlíkama do nepatřičných poloh ;-)

Nejdřív tedy rekapitulace, ať víme, s čím budu „šašit“. Kombo mám asi sedm nebo osm let staré 65W Laney TF200, s ECC83 v předzesilovači a tranzistory na konci, repro je Celestion rocket (takže aušus). Signál honím přes Boss OS-2 (žlutá krabička, overdrive a distorion v jednom) a stařičký mulťák Digitech RP-100. Zdrojem signálu jsou kytary Epiphone Special II (jedna z nejlevnějších replik Les Paula, ta moje má tělo z překližky – údajně lípa – a krk z palisandru) se strunami D'Addario Regular XL .10 a American Standard Stratocaster (barva Blizzard Pearl s javorovým krkem) se strunami Fender .09 (typ nevím, zatím originál, ale drží se).

Jelikož jsem odkojený Seattleskou scénou a taky Smashingama (Smashing Pumpkins z Chicaga), pak taky nějakou tou britskou příchutí (welshani Manics :-) ), mám raději, když je čistý zvuk tišší než zkreslený. No a to je v rozporu s tím, co chtějí zvukaři. Já si s tím většinou hlavu nedělám (zvukaře poprosím, aby přeskočili následující pasáž), nazvučím, jak si zvukař přeje (vyrovnané čisté a zkreslené zvuky, někdy čistý subjektivně hlasitější), a pak to přenastavím podle svého gusta. Asi jednou to znělo na hovno, jinak vždy v pohodě (aspoň co říkalo průměrně zasvěcené publikum).

Dneska jsem byl na zkušebně poprvé nastavit zvuk na obě kytary tak, aby byl stejně hlasitý, a to při použití všech efektů a to i v kombinaci. Šílenost s tímto vybavením, řekl by profík, ale protože já jsem spokojený, když je to nahlas a netrhá to uši, myslím, že jsem na to přišel. A to při kombinaci slušné kytary (Fender), low-end kytary, na pikaču mulťáku, standardního efektu (OS-2) a to vše se míchá v low-end kombu.

Jak jsem postupoval: Epiphone je s humbackery, tudíž má silnější signál než Fender. Na Epiphone jsem tedy nastavil výchozí zvuky na čistý kanál bez efektů (ten skoro nepoužívám, na koncertě vlastně vůbec), pak kombinace na mulťáku. Do toho jsem nastavoval 2 zkreslené kanály na kombu a to i v kombinaci s (čistými kanály) na DigiTechu. Nakonec jsem do toho „namíchal“ Bosse. S tím jsou nejmenší problémy, kousek nad 1/4 hlasitosti, 1/3 tone, drive stejně jako hlasitosti a color na polovině. Ideální.

Pak do stejné hlasitosti (myšleno na stejné úrovni při použití stejného nástroje) napasovat Fendera. Tady se ukázaly nevýhody singlů. Na čistý zvuk měly sice krásně výškový a středový zvuk, ale tak na 2/3 hlasitosti Epiphony. Zkreslený zvuk nebyl problém. Na mulťáku stačilo zkopírovat nastavení pro Epiphone (hlasitost byla skoro stejná). Zkopíroval jsem i čisté zvuky s tím, že je upravím do hlasitosti zkreslených. Tím bych pak dostal hlasitosti obou kytar na jednu úroveň a nemusel bych dolaďovat celkovou hlasitost na mulťáku. Z čistých zvuků používám 3: jeden pure-clean bez efektů, jeden s lehkým flangerem a delayem (jen v písni Ještě lepší píseň) a pak jeden nadelayovaný zvuk. Na Epiphoně jsem nemusel mulťák „ohýbat“, stačilo nastavit ekvalizér a bylo. U Fendera jsem si musel pohrát i s „vestavěným“ aparátem, to abych zvuk zesílil. Vždy se mi převýškoval a přestředoval, pomohla kombinace úpravy ekvalizéru a nastavení simulace kabinetu a umístění mikrofonu (nazval jsem to „ekvalizér pro hluché a blbé“, nicméně funguje obstojně). K mému údivu na tyto čisté zvuky fungují i nastavené zkreslené kanály na kombu, i když ne tak agresivně jako na humbuckerech na Epiphone. Boss je v kombinaci s „pure-clean“ kanálem perfektní crunch, něco jako Blues Junior nakopnutý právě OS-2. Prostě paráda. Škoda jen, že crunch asi nevyužiju :-(

Když to shrnu: i s malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo. No, je to nadnesené, o divadle raději pomlčím, koncert je až 24. a o tom, zda to bylo velké divadlo rozhodnou jiní (bojím se, že to bude velké fiasko, protože nebude kdy písničky nazkoušet). Každopádně, já jsem spokojen, za tři čtvrtě hodinky jsem si nastavil pro mě ideální zvuky na obou kytarách, když mi tedy praskne struna na jedné, přešlápnu na nastavení mulťáku a pokračuju dál.

No, už to vypadalo na happy-end, ale zdání klame. Čisté zvuky na Fenderu jsou fajn, ale podle mě hrají e a H struny míň hlasitěji než ty ostatní. Zkoušel jsem to na celolampě Laney LC-50 a nic takového jsem neslyšel. Takže konečný verdikt: Chemie, šlapadla atd. jsou fajn, ale flašky jsou flašky. Já jsem na „british vintage sound“ a Laney má dobrý (co dobrý, nejlepší) poměr cena / výkon, proto uvažuju o Laney LC-30 N (model 2009 – ten s logem Laney na štítku, ne jen písmenka), u nás asi za 14500,– Kč. Počkám, až bude za 12000,– a beru ho :-)

Takže hudbě zdar a té hlasité zvlášť!

Trampoty s koncertem

24. září máme s naší kapelou ViruS koncert. Po roce a 3/4. A chci to pojmout retrospektivně, tedy zapojit všechny současné i minulé členy. Všichni jsme natěšení, což je pozitivní. Zatím to je ale to jediné pozitivní…

Už samotná domluva koncertu byla zajímavá. Někdy v dubnu jsem se stavil do Templu, že bychom rádi v červnu hráli (naivka…). První volný termín byl září. Něco jako maturita: někdo v květnu (červnu), někdo září v září. Jelikož jsem potřeboval termín potvrdit od ostatních, domluvili jsme se, že pošlu e-mail. Napsal jsem jej tedy a čekal na odpověď. Nakonec jsem se v půli srpna dočkal. Takže je to vlastně druhá pozitivní věc.

Mezitím začali opravovat dům dětí, kde máme zkušebnu. Přes prázdniny stejně nehrajeme, ale tentokrát se oprava protáhla, vlastně ještě neskončila. Navíc tam nainstalovali zapezpečovačku a to taky situaci zrovna neulehčuje. No, a aby toho nebylo málo, na zkušebně se objevila plíseň. Na koberci. Koberec (3 ks) tak musel ven, aparát taky a nastoupilo Savo. Zatím to vypadá, že zvítězilo. Ale zdržení bylo dva týdny.

No a vrchol všeho nastal minulý pátek, kdy jsem zjistil, že přestali vyrábět má oblíbená trsátka. Používám George-Dennis Sharp 1.3mm. Jak na potvoru je teď nemůžu nikde sehnat, všechna už mám obroušená…

Ve čtvrtek máme první zkoušku (3 týdny do koncertu!), zatím bez Dády, bez koberce (aspoň budeme mít přirozený hall), pak uvidíme. Konečně zapojím svou Fifinku (moje nová kytara) a hlavně budu hrát nahlas!