Poněkud divoký nadpis uvádí mé zkušenosti s nastavením zvuků na mém aparátu. Jelikož jsem v mezistadiu, co se komba týče (Dádě se to nelíbí, ale já si prostě tu celolampu koupím ), chci se podělit o zkušenosti s nastavením (pro mě) ideálního nastavení. Je mi jasné, že to nikomu nic nedá, ale pro mě to je archiv a tím pádem budu vědět, kam se podívat, až otočím čudlíkama do nepatřičných poloh 

Nejdřív tedy rekapitulace, ať víme, s čím budu „šašit“. Kombo mám asi sedm nebo osm let staré 65W Laney TF200, s ECC83 v předzesilovači a tranzistory na konci, repro je Celestion rocket (takže aušus). Signál honím přes Boss OS-2 (žlutá krabička, overdrive a distorion v jednom) a stařičký mulťák Digitech RP-100. Zdrojem signálu jsou kytary Epiphone Special II (jedna z nejlevnějších replik Les Paula, ta moje má tělo z překližky – údajně lípa – a krk z palisandru) se strunami D'Addario Regular XL .10 a American Standard Stratocaster (barva Blizzard Pearl s javorovým krkem) se strunami Fender .09 (typ nevím, zatím originál, ale drží se).

Jelikož jsem odkojený Seattleskou scénou a taky Smashingama (Smashing Pumpkins z Chicaga), pak taky nějakou tou britskou příchutí (welshani Manics ), mám raději, když je čistý zvuk tišší než zkreslený. No a to je v rozporu s tím, co chtějí zvukaři. Já si s tím většinou hlavu nedělám (zvukaře poprosím, aby přeskočili následující pasáž), nazvučím, jak si zvukař přeje (vyrovnané čisté a zkreslené zvuky, někdy čistý subjektivně hlasitější), a pak to přenastavím podle svého gusta. Asi jednou to znělo na hovno, jinak vždy v pohodě (aspoň co říkalo průměrně zasvěcené publikum).

Dneska jsem byl na zkušebně poprvé nastavit zvuk na obě kytary tak, aby byl stejně hlasitý, a to při použití všech efektů a to i v kombinaci. Šílenost s tímto vybavením, řekl by profík, ale protože já jsem spokojený, když je to nahlas a netrhá to uši, myslím, že jsem na to přišel. A to při kombinaci slušné kytary (Fender), low-end kytary, na pikaču mulťáku, standardního efektu (OS-2) a to vše se míchá v low-end kombu.

Jak jsem postupoval: Epiphone je s humbackery, tudíž má silnější signál než Fender. Na Epiphone jsem tedy nastavil výchozí zvuky na čistý kanál bez efektů (ten skoro nepoužívám, na koncertě vlastně vůbec), pak kombinace na mulťáku. Do toho jsem nastavoval 2 zkreslené kanály na kombu a to i v kombinaci s (čistými kanály) na DigiTechu. Nakonec jsem do toho „namíchal“ Bosse. S tím jsou nejmenší problémy, kousek nad 1/4 hlasitosti, 1/3 tone, drive stejně jako hlasitosti a color na polovině. Ideální.

Pak do stejné hlasitosti (myšleno na stejné úrovni při použití stejného nástroje) napasovat Fendera. Tady se ukázaly nevýhody singlů. Na čistý zvuk měly sice krásně výškový a středový zvuk, ale tak na 2/3 hlasitosti Epiphony. Zkreslený zvuk nebyl problém. Na mulťáku stačilo zkopírovat nastavení pro Epiphone (hlasitost byla skoro stejná). Zkopíroval jsem i čisté zvuky s tím, že je upravím do hlasitosti zkreslených. Tím bych pak dostal hlasitosti obou kytar na jednu úroveň a nemusel bych dolaďovat celkovou hlasitost na mulťáku. Z čistých zvuků používám 3: jeden pure-clean bez efektů, jeden s lehkým flangerem a delayem (jen v písni Ještě lepší píseň) a pak jeden nadelayovaný zvuk. Na Epiphoně jsem nemusel mulťák „ohýbat“, stačilo nastavit ekvalizér a bylo. U Fendera jsem si musel pohrát i s „vestavěným“ aparátem, to abych zvuk zesílil. Vždy se mi převýškoval a přestředoval, pomohla kombinace úpravy ekvalizéru a nastavení simulace kabinetu a umístění mikrofonu (nazval jsem to „ekvalizér pro hluché a blbé“, nicméně funguje obstojně). K mému údivu na tyto čisté zvuky fungují i nastavené zkreslené kanály na kombu, i když ne tak agresivně jako na humbuckerech na Epiphone. Boss je v kombinaci s „pure-clean“ kanálem perfektní crunch, něco jako Blues Junior nakopnutý právě OS-2. Prostě paráda. Škoda jen, že crunch asi nevyužiju 

Když to shrnu: i s malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo. No, je to nadnesené, o divadle raději pomlčím, koncert je až 24. a o tom, zda to bylo velké divadlo rozhodnou jiní (bojím se, že to bude velké fiasko, protože nebude kdy písničky nazkoušet). Každopádně, já jsem spokojen, za tři čtvrtě hodinky jsem si nastavil pro mě ideální zvuky na obou kytarách, když mi tedy praskne struna na jedné, přešlápnu na nastavení mulťáku a pokračuju dál.

No, už to vypadalo na happy-end, ale zdání klame. Čisté zvuky na Fenderu jsou fajn, ale podle mě hrají e a H struny míň hlasitěji než ty ostatní. Zkoušel jsem to na celolampě Laney LC-50 a nic takového jsem neslyšel. Takže konečný verdikt: Chemie, šlapadla atd. jsou fajn, ale flašky jsou flašky. Já jsem na „british vintage sound“ a Laney má dobrý (co dobrý, nejlepší) poměr cena / výkon, proto uvažuju o Laney LC-30 N (model 2009 – ten s logem Laney na štítku, ne jen písmenka), u nás asi za 14500,– Kč. Počkám, až bude za 12000,– a beru ho 

Takže hudbě zdar a té hlasité zvlášť!