Archiv pro rubriku: Trable

Lazaret

…aneb

Už mám těch čípků plnou prdel! (Esterka)

Epizoda 1: Lokální oteplování

V pátek jsem skončil v práci trošku dřív, a protože jsem nebyl na obědě, stavil jsem se pro dvě pizzy. Pro dvě proto, že Dáda taky nestihla poobvědvat. To však na další vývoj událostí nebude mít žádný vliv. Přijel jsem domů, Dáda zrovna venčila Esterku, tak jsme se venku jen pozdravili a já že doma jen do sebe hodím kousek té pizzy a skočíme na tradiční páteční kávičku (a zákuseček) do Labužníka. Proto jsem chtěl nejdřív něco sníst, protože po sladkém už bych neobědval :-) Doma mi ale nebylo dvakrát dobře, tak jsem radši už ven nešel a zrušil jsem i další schůzku. Večer jsem si změřil teplotu a 38,5 st. páně Celsia. (Pod čarou, ocení zejména partnerky a manželky: stonám jako správný chlap, je tedy skoro jedno, jestli mám 37,1 nebo třeba 40,3, nemocný jsem stejně… ) Takže já už byl dostatečně oteplen. Nikam neutíkejte, ještě nekončíme!Esterka si zbytek odpoledne hrála, normálně jedla svačinu i večeři, pravda trochu kňourala, ale když je protivná, bývá to daleko horší. Kolem půl sedmé, po kašičce, ale v křesílku úplně vytuhla, ne že by usnula, ale prostě nedělala své obvyklé blbosti, jen tak seděla. Divné. Změřili (tedy Dáda, abych jí neupřel tuto výsadu) jsme konečníkovou teplotu, a bylo to desetinku pod 39. Tak oteplovači dostali i Esterku.

Epizoda 2: Horečka nejen sobotní noci

Sobota byla, no, prostě byla a stála za hovno. S Esterkou jsme soutěžili o nejvyšší dosažené číslo na teploměru, kdo vyhrál už ani nevím. Každopádně Esterka byla vyřízená, a asi i zmatená. To víte, první pořádná horečka, zrovna když má 11. měsíců (k měsíčkům se asi nepřeje, maximálně k těm prvním, nebo ani k těm?). Ráno jsem tedy zrušil nedělní oběd u našich. Den jsem proležel, Esterka taky, zato Dáda skákala o sto šest. Já: Čajíčky, prášky, čajíčky, prášky… Esterka: Čípek, čajíček, čípek, čajíček…Když ani večer Esterce teplota neklesla pod 38,5, trochu jsme znejistěli a Dáda raději zavolala na pohotovost, co a jak. Po třetím pokusu se dovolala, spíše dorozuměla, protože tam pořád ječela nějaká decka. Na dětské pohotovosti! A že prý máme přijet. Tak jsme se nalodili do Lojzy, popojeli pár set metrů a zase se vylodili u Porubské ER. Když už jsme byli na místě, neodolal jsem nabídce a za Kč 90,– jsem si nechal vyložit osud. Mohu prý očekávat chřipku. Esterka tolik štěstí neměla a diagnózy se nedočkala. Oba jsme nafasovali farmakolístky a v apotéce je Dáda s mírným příplatkem směnila za mocné pilule.

Epizoda 3: Esterka jede na rekord

Neděle proběhla vcelku poklidně (z mého pohledu, Dáda má jiný názor, protože se pro změnu nezastavila). Esterka na všechno srala, asi 143× a protože moc nejedla, byly to staré známé „čváchy“. Zato v noci to Esterka rozjela na 200%. Tři ráno, teplota 39,9°C. Zábal, čípek, diazepam. Pomohlo to. Ráno už to nebylo tak hrozné a dokonce se i smála.

Epizoda 4: Proč moč?

Na pohotovosti Dádě sdělili, že v pondělí musí naklusat s Esterkou k „obvodní“ pediatričce. Chytrá Dáda tam ráno zavolala a dozvěděla se, že musíme přinést moč a to do deseti nula nula, aby byly výsledky v úterý. No, odběr moči, to je výzva. Paní doktorka ještě poradila fintičku: Dejte dítko do vany, na dno trošku chladné vody a trošku vody přilijte, ať je slyšet zurčení. Čůrky požadované tekutiny se objeví rychle. Teorie je pěkná, ale praxe už tak zářivá nebyla. Esterku jsem tedy po kotníky ponořil do chladné vody a Dáda se snažila za šíleného řevu odebírat něco, co neteklo. Vydrželi jsme to asi minutu, pak se nám dcerky zželelo a přenesli jsme ji na přebalovací podložku. To byla chyba. Esterka totiž na nočník zatím nechodí, zkoušeli jsme to, ale když se na něj posadí, křičí. Když však na něm sedí oblečená, je vše OK. Takže jsme ji měli posadit po oné předehře rovnou na nočník. Jenže než nás to napadlo, Esterka se za mého skoro marného snažení chytnou nějakou moč do skleničky počůrala na přebalovací podložce. No nic, aby toho bylo aspoň minimální množství, vyždímal jsem moč z ručníku.

Konec?

Rozhodně ne, zítra budou výsledky testu moči. Co tam najdou kromě stop pracího prášku a aviváže zatím nevím, ale určitě se o to podělím. Zůstaňte na příjmu.

Aktualizace 25.1.

Tak se není o co dělit, nenašli tam nic. Zítra ráno tak čeká Esterku CRP test. V 7:00, brrr to brrrzy.Jinak dnešek byl přesně ten den, kdy je lepší se ani neprobouzet. Ráno jsem se vzbudil, brněla mi hlava a byla mi kosa. Přestali topit. Pak vypli proud (jo, dali vědět předem, ale už jsem na to zapomněl). Dopoledne ještě přestala téct teplá voda. 19. století fakt nemusím prožívat. Kolem 12:00 proud nahodili aby za chvíli vyletěla pojistka v bytě a vyhodila jistič i na chodbě. OK. Vyměnil jsem pojistku a za chvíli to samé. WTF??? Začala mě zase bolet hlava, tak jsem se na to vykašlal (až z paty ;-) ), spokojil jsem se s tím, že to bude světlo v předsíni, to jsem vypnul a hotovo. Až mi bude dobře, dám to dokupy. A bylo to správné rozhodnutí, uklidnil jsem se, začali topit a teplá voda už taky teče. Ale teď musím končit, bolí mě hlava…

Aktualizace 26.1.

Šestý den, šestá nemoc

Dneska ráno se Esterka osypala, hurá! Proč taková sláva? Zaradovala se i paní doktorka, protože se konečně objevil symptom! Ráno v sedm už byla Esterka u doktorky, brala jí krev z žíly, takže řev. Doma už byla v pohodě, ale osypaná a s šestou nemocí.

Bacha! Je tam kluzko…

…a to tak, že velmi. Viz můj nepovedený tuning:

Havárka 1

Havárka 2

Havárka 3

Jakpakto?

Jedu do práce z babysittingu Esterky, ujedu 50, no možná 60 metrů. Spojovačka na Hlavní třídě, jedno velké kluziště. Přede mnou zastaví bílý Peugeot (mimochodem 14 dní starý a v pořiz. ceně 1 MKč). Já šlapu na brzdu a nic. GoodYear Ultra Grip 7+ prostě nejsou korčule. Takže bum. Naštěstí na tom Peugeotovi nebyly následky tak velké, podřený nárazník, prasklá mlhovka a vyskočené park. senzory (podle toho, co šlo vidět). Ale na funglovce, tam to zamrzí dvakrát tolik. Pan řidič měl nicméně veliké pochopení a vůbec byl (na to, co jsem mu způsobil) v pohodě. Tímto se mu ještě jednou omlouvám.

I pánové z PaCh byli zdvořilí a v dobré náladě: Kč 500 na místě (bloček) a amen. BTW: asi po deseti letech jsem dýchal do trubičky (v –10°C), protože Dräger zůstal na služebně.

Álojz tak dostal pěknou vánoční čenichovku, doufám, že mu v servisu ten ksichtík vyliftují do původní podoby. A snad to stihnou do Vánoc…

Aktualizace 17.12.: Tak jsem jel ráno do práce a hádejte co se stalo? Správně, stejné místo, ale tentokrát byla v sobě 3 auta. Palyza by měl občas vylézt z tepla kanceláře a projít si svůj obvod.

Jsem zvědavý, kolik aut tam ještě bude muset klouzat a havarovat, než těch 20 metrů posypou…

Autozáchytka

Nové auto, hned problémy. Staré auto, hned problémy.

V pátek jsme (opět) nestíhali, na pět jsme byli pozvaní na kolaudačně-vánoční večírek, o půl páté jsme vyjížděli z práce domů. Před šestou jsme dorazili na místo, zaparkovali na podélné stání a šli chlastat se bavit. Párty byla (je párty ona?) fajn, končili jsme okolo jedné. Rozloučili jsme se, nezasekli se ve výtahu jako minule, došli k autu… vlastně nedošli! Auto nikde! WTF! Kosa jak z nosa, asi –15, já s třemi promilemi v krvi a Dáda s kopající Esterkou.

Hádejte, kdo byl ten kouzelník, který nám nechal zmizet Aloijze (to je naše autí)? Ne, nebyli to skřítci, ani podobní čerchmanti, byli to policajti, a né obyčejní policajti, byli to městští (a teď to řekněte 5× rychle za sebou) policajti. Svině. Pán s Audi nás nabonzoval, kluci přijeli, naložili Lojzka a bylo to. Shodou okolností jsme byli u Pavla, JUDr. Pavla Nastise. Zavolal na policajty, jestli tam to auto opravdu je. Bylo tam. Pak nám našel v zákoně paragraf, podle kterého nás mohli odtáhnout. Bohužel. Takže jsme změnili cíl mise, místo našeho bytečku to byla autozáchytka. Zavolali jsme si tágo, tedy osobní přepravu. Šli jsme čekat na smluvené místo, pět minut, deset minut, čtvrt hodiny a tágo nikde. Dáda volá, kde je a co se nedozvíme: dřív než za půl hoďky nepřijedou, máme si zavolat taxi! WTF No.2! No nic, mráz nás nerozhází, pěšky na Stodolní, taxi, bankomat, policejní stanice.

Policajt vypadal rozespale, aby ne, čas T: 01:45. Původně jsem se chtěl rozepsat, jak tam byli dva poliši, jeden hrál hodného, druhý zlého, zmáčkli nás a vymámili z nás třeba devatenáct stovek, pak nám vrátili auto, titulky, konec. Realita byla jiná. Policajt tam byl sám, vlezl si do kukaně, my na něj mluvili přes okýnko (což bylo vzhledem k mému dechu asi dobře), než vypsal všechny ty papíry, trvalo to asi tři čtvrtě hodiny. Resultát? Kč 1500 odtah, Kč 200 parkovné za další den (bylo přece po půlnoci) a Kč 200 pokuta. Devatenáct stovek. Ve tři jsme byli doma, zmrzlí, ale doma.

Kdo čekal konec trablů, čekal marně. V sobotu jsme opět chtěli odjet, přijdeme k autu a… Auto tam bylo, to jo, jenže Dáda nastartovala (mi bylo ještě blbě) a Lojzek začal blikat a řvát. WTF No. 3! Manuál říká: málo chladící kapaliny, nikam nejet, fičet na pumpu, koupit Fridex (nebo něco takového), dolít a pak možná pojedete. Tak jsem fičel na pumpu a pak se to zadrhlo. Fridexu je několik druhů. WTF No.4! Naštěstí pan vedoucí věděl, že do Octavie patří růžová. Ta nejdražší. To je jedno, hlavně, že pojedem. Dorazím domů a na obalu čtu: smíchejte s vodou v uvedeném poměru. Destilovanou vodou! WTF No. 5! Ne, na pumpu už nejdu, po konzultaci se sousedem dolívám nezředěnou čistou chladící kapalinu. Startujem, jedem.

Lojzek jel i dnes a doufám, že mu to ještě dlouho vydrží. V lednu jde k doktorovi (do servisu) a ke komisi (na TK). Držte palce.