PF 2012

Tak je tady zase ten den, kdy začne všeobecné veselí, aby zítra opět utichlo… Ne, nebudu moralizovat. Zřejmě se taky ožeru jako prase a na Nový rok mě bude bolet palice a žaludek.

Jako tradičně budou internet a televize plné bilancování starého roku. A výzev, hrozeb a snad i nějakých pozitivních výhledů do roku nového. Že bych se taky přidal?

Esterka nám roste jako z vody a je čím dál krásnější (což je ovšem zvláštní, pokud je dítě svých rodičů). Letos se naučila chodit a taky trochu mluvit – zatím jen slušná slova (viz první závorka). Celý rok byla zdravá – klepu. Jasně, bylo pár silničních lišajů, občas nějaká rýmička, několik boulí a modřin, ale to se snad nepočítá. Taky moc nezlobila, vlastně skoro vůbec. No, i když…

Dáda taky nezlobila a byla hodná. Vařila, uklízela, do práce chodila a dcerku svědomitě vychovávala. Za to jí patří dík. A doufám, že vysoko nastavenou laťku udrží i v roce příštím (to si říká o poslední větu před smrtí).

Já jsem byl hodný a zlobil jsem jen trochu. Zase jsem trochu přibral, moc jsem se neholil, furt jsem čuměl do noťasu a přitom jsem zanedbával Zápisky, jednou jsem jel v padesátce stovkou a nedokončil jsem ložnici na chatě. To jsem si nechal do nového roku, abych měl o víkendech co dělat.

Myslím, že to byl pěkný rok. Aspoň pro mě určitě. Teď jsem se díval, že poslední zápisek je někdy z března. Od té doby půst. Moc si toho nepamatuju (pořád se něco slavilo), takže to vezmu letecky:

furt jsme byli v práci
v dubnu jsem zase o rok zestárl
v dubnu jsme začali sezónu na chatě, kde jsme byli o víkendech vlastně až do září
v květnu se toho asi moc nestalo (podle fotek), ale stihl jsem být 2× na Kružberku
v červnu jsme byli na dvou padesátkách a jedné svatbě
v červnu bylo 2. výročí stvoření Esterky
v červenci a srpnu jsme byli na chatě nonstop (skoro)
v srpnu jsem byl na NOFX (a stálo to za to)
v září byla nuda a horko
v říjnu jsme malovali kuchyň
v listopadu zestárla Dáda a to tak, že dokulata
v prosinci jsme se těšili na Vánoce

A dál?

Po svátkách se Dádě blokla krční páteř, takže se hýbala jak robot Emil. Otáčela se jen jako ten děda z Vesničky, tj. celá. Ruce nemohla zvednout. Atakdále. Hrála to na důchod tak dobře, že nafasovala obstřiky a jakési dryjáky. Čímž pádem musela přestat kojit a tak Tí nemá mlí ňam (Esterka nedostává mateřské mlíko, pozn. překl.) a musí se spokojit jen s mlíbů (mlíkem od kraviček). Vezměte si ponaučení a s nasazením to nepřehánějte.

Do nového roku vám přeju pevné zdraví, hodně štěstí… a hlavně to, aby vaše bilance roku 2012 byla v černých číslech.

A teď něco krásně pozitivního

Po včerejším ulevovacím příspěvku, v době, kdy nás ohrožuje zlý a neviditelný mrak Made In Japan (aspoň to tvrdí kucí z iDnes), a oteplovači od radosti objímají stromy tady opět máme něco, no něco na zlepšení nálady.

Není to něco, je to někdo, není to jen tak někdo, je to naše Pupka!

Všimněte si dlouhých vlasů, protože

Stříhali dokola malou holčičku

Dáda někde vyčetla, že se dětem do jednoho roku nestříhají vlasy a i lidi kolem to tak nějak potvrzovali. Inu, domluvila session u naší dvorní kadeřnice Kamily a takhle to probíhalo. Já tam nebyl a historce z druhé ruky by nikdo nevěřil. Myslím, že fotky jsou dostatečně výmluvné samy o sobě.

Pokojíček

Esterka dostala jako dodatečný dárek k narozeninám svůj pokojíček. Dodatečně proto, že jsem nestíhal deadline a dodělal jej o týden později. No, Esterce to zase tolik nevadilo… Sice ještě není zdaleka hotový, zatím jsem jen v pokoji seškrábal starou malbu, vymaloval (3 barvy + bílý strop), položil koberec, vyměnil zásuvky a vypínače a pár dalších drobností. Nábytek zatím chybí (tedy jsou tam dvě křesla, která tam i zůstanou a taky dvě skříně, které tam nezůstanou). Esterka spí s námi v ložnici, ale v pokojíčku si hraje. A nebojte, fotky budou.

Zoubky

Kdyby bylo všechno tak jednoduché jako naučit Esterku čistit si zuby. Po pár neúspěšných pokusech to Dáda zkusila při koupání a výsledek?

Nedrží to kartágo trochu jako mikrafón? Že by taky zpěvačka?

Na kopečku u Holomóca

Svěží závan jara a narození tři čtvrtě metrákového chobotnatce v místní zú nás tak trochu navnadilo na vejlet. Vyrazili jsme na Svatý Kopeček do zvířetníku.

Jako první jsme chtěli vidět nějaký stánek s fástem, protože nás po dlouhé cestě trápil hlad. Hlad + vejlet = šnycl.

Počasí nám přálo, Esterka neprudila, dokonce to vypadalo, že se jí tam líbí. Nejvíc asi míšové a pejsci (vlci), pak taky opičky, žirafy a hlavně nějaký jelen ze sibiře nebo z které kačí řitě, který jí ožužlal nánožník u golfáče.

Já jsem otestoval kvalitu vyhlídkové věže, vzhledem k docela silnému větru a stejnému stupni koroze to nebyl tak velký adrenalin, jak jsem předpokládal.

Zvířátka byla šťastná, my taky, i na hospodu došlo, Esterka se za celé odpoledne neposrala, po dálnici, kterou stavěla Skanska (jak ji dal Baryton cedulemi označit), jsme jeli skorokosmickou rychlostí 130 km/h, prostě samá pozitiva. A tak to má být!

Počítání oveček

Tak včera přišly. Dvě matróny, jedna se sotva vešla do dvoukřídlých lítaček na chodbě (ta dominantní), druhá raději stála opodál (ta submisivní). Prý sčítací komisařky. Že je komisař bych spíše věřil Rexovi než jim.

Vsuvka BEGIN

O sčítání lidu se toho poslední dobou napsalo dost. Takže když do toho moře přispěju i svou kapkou, nic se nestane a mi se uleví.

Jsou v podstatě tři základní principy, jak se k počítání oveček postavit:

Systém podpořit a vyplnit formuláře jak se sluší a patří, tedy pravdivě a úplně.
Ukázat systému finger („Kalousku, jsi jednička“), což s sebou však nese riziko 10 000 Kč pokuty.
Kombinace předchozího: Vyplnit pravdivě to, co je obecně a snadno dohledatelné a do zbytku vyplnit uvěřitelné nesmysly. Ano, tudy vede cesta…

Čímž jsem doufám naznačil můj vztah k sčítání, můžeme pokračovat.

Vsuvka END

Sčítací masařka nechala minulý týden ve schránce lístek, že se dostaví 13.3. v době mezi 12–16. V pohodě…, celý den v prdeli, nevadí. Třeba bude hnusně…

Nebylo. Venku pralo slunko jak tatramatka a my jsme čekali doma na Salichovou Jarmilu. Ale chyba lávky, na http://komisari.scitani.cz/…t/adresa.jsp#… jsem si dotyčnou vyhledal a ona není Jarmila ale Eva! Začínal jsem cítit úzkost, ať taky nenaletím? Mimochodem, číslo průkazu taky nesedí.

12:00 – čekání začíná. 12:15 – nic. 12:30 – nic. Zkrátím to: čekali jsme na Evičku nebo Jarmilku nebo jak se vlastně jmenuje do půl šesté. V klídku, 5,5 hodiny od začátku intervalu roznosu; 1,5 hodiny později než limitní čas. Už jsem byl na odchodu na bembajs, takže předání proběhlo na chodbě.

Ptal jsem se, jak se jmenuje. Prý Jarmila, přičemž na kartičce měla Jarmila, na seznamech, kam se archy přebírající sčítanec podepisuje, měla Eva. Prý za to může Česká Pošta.

Ptal jsem se, proč přišla tak pozdě? Prý dojíždí z Opavy (a co ja s tym?), musela vyrazit už v jedenáct (a co mi po tym?) a mají toho hodně, protože zase ta Česká Pošta to špatně propočítala a oni nestíhají. Takže můžu být rád, že vůbec přišla a ta lejstra přinesla.

Výborně. Česká Pošta a ČSÚ v tom mají bordel od začátku, a to zatím nemají žádná sebraná data. Až začne Česká Pošta vyplněné formuláře svážet a ČSÚ data z nich zpracovávat, nechci raději ani vědět, co se s nimi bude dít…

Narozeninový fotomix

1. narozeniny. Veliká událost. Fotek je spousta, vybral jsem jich jen pár a tak trochu náhodně. Mám i nějaké videa, nejen z narozenin, ale zk…azila se mi čtečka karet na noťasu, tak to bude ještě chvíli trvat než je uvidíte.

Lazaret

…aneb

Už mám těch čípků plnou prdel! (Esterka)

Epizoda 1: Lokální oteplování

V pátek jsem skončil v práci trošku dřív, a protože jsem nebyl na obědě, stavil jsem se pro dvě pizzy. Pro dvě proto, že Dáda taky nestihla poobvědvat. To však na další vývoj událostí nebude mít žádný vliv. Přijel jsem domů, Dáda zrovna venčila Esterku, tak jsme se venku jen pozdravili a já že doma jen do sebe hodím kousek té pizzy a skočíme na tradiční páteční kávičku (a zákuseček) do Labužníka. Proto jsem chtěl nejdřív něco sníst, protože po sladkém už bych neobědval

Doma mi ale nebylo dvakrát dobře, tak jsem radši už ven nešel a zrušil jsem i další schůzku. Večer jsem si změřil teplotu a 38,5 st. páně Celsia. (Pod čarou, ocení zejména partnerky a manželky: stonám jako správný chlap, je tedy skoro jedno, jestli mám 37,1 nebo třeba 40,3, nemocný jsem stejně… ) Takže já už byl dostatečně oteplen. Nikam neutíkejte, ještě nekončíme!Esterka si zbytek odpoledne hrála, normálně jedla svačinu i večeři, pravda trochu kňourala, ale když je protivná, bývá to daleko horší. Kolem půl sedmé, po kašičce, ale v křesílku úplně vytuhla, ne že by usnula, ale prostě nedělala své obvyklé blbosti, jen tak seděla. Divné. Změřili (tedy Dáda, abych jí neupřel tuto výsadu) jsme konečníkovou teplotu, a bylo to desetinku pod 39. Tak oteplovači dostali i Esterku.

Epizoda 2: Horečka nejen sobotní noci

Sobota byla, no, prostě byla a stála za hovno. S Esterkou jsme soutěžili o nejvyšší dosažené číslo na teploměru, kdo vyhrál už ani nevím. Každopádně Esterka byla vyřízená, a asi i zmatená. To víte, první pořádná horečka, zrovna když má 11. měsíců (k měsíčkům se asi nepřeje, maximálně k těm prvním, nebo ani k těm?). Ráno jsem tedy zrušil nedělní oběd u našich. Den jsem proležel, Esterka taky, zato Dáda skákala o sto šest. Já: Čajíčky, prášky, čajíčky, prášky… Esterka: Čípek, čajíček, čípek, čajíček…Když ani večer Esterce teplota neklesla pod 38,5, trochu jsme znejistěli a Dáda raději zavolala na pohotovost, co a jak. Po třetím pokusu se dovolala, spíše dorozuměla, protože tam pořád ječela nějaká decka. Na dětské pohotovosti! A že prý máme přijet. Tak jsme se nalodili do Lojzy, popojeli pár set metrů a zase se vylodili u Porubské ER. Když už jsme byli na místě, neodolal jsem nabídce a za Kč 90,– jsem si nechal vyložit osud. Mohu prý očekávat chřipku. Esterka tolik štěstí neměla a diagnózy se nedočkala. Oba jsme nafasovali farmakolístky a v apotéce je Dáda s mírným příplatkem směnila za mocné pilule.

Epizoda 3: Esterka jede na rekord

Neděle proběhla vcelku poklidně (z mého pohledu, Dáda má jiný názor, protože se pro změnu nezastavila). Esterka na všechno srala, asi 143× a protože moc nejedla, byly to staré známé „čváchy“. Zato v noci to Esterka rozjela na 200%. Tři ráno, teplota 39,9°C. Zábal, čípek, diazepam. Pomohlo to. Ráno už to nebylo tak hrozné a dokonce se i smála.

Epizoda 4: Proč moč?

Na pohotovosti Dádě sdělili, že v pondělí musí naklusat s Esterkou k „obvodní“ pediatričce. Chytrá Dáda tam ráno zavolala a dozvěděla se, že musíme přinést moč a to do deseti nula nula, aby byly výsledky v úterý. No, odběr moči, to je výzva. Paní doktorka ještě poradila fintičku: Dejte dítko do vany, na dno trošku chladné vody a trošku vody přilijte, ať je slyšet zurčení. Čůrky požadované tekutiny se objeví rychle. Teorie je pěkná, ale praxe už tak zářivá nebyla. Esterku jsem tedy po kotníky ponořil do chladné vody a Dáda se snažila za šíleného řevu odebírat něco, co neteklo. Vydrželi jsme to asi minutu, pak se nám dcerky zželelo a přenesli jsme ji na přebalovací podložku. To byla chyba. Esterka totiž na nočník zatím nechodí, zkoušeli jsme to, ale když se na něj posadí, křičí. Když však na něm sedí oblečená, je vše OK. Takže jsme ji měli posadit po oné předehře rovnou na nočník. Jenže než nás to napadlo, Esterka se za mého skoro marného snažení chytnou nějakou moč do skleničky počůrala na přebalovací podložce. No nic, aby toho bylo aspoň minimální množství, vyždímal jsem moč z ručníku.

Konec?

Rozhodně ne, zítra budou výsledky testu moči. Co tam najdou kromě stop pracího prášku a aviváže zatím nevím, ale určitě se o to podělím. Zůstaňte na příjmu.

Aktualizace 25.1.

Tak se není o co dělit, nenašli tam nic. Zítra ráno tak čeká Esterku CRP test. V 7:00, brrr to brrrzy.Jinak dnešek byl přesně ten den, kdy je lepší se ani neprobouzet. Ráno jsem se vzbudil, brněla mi hlava a byla mi kosa. Přestali topit. Pak vypli proud (jo, dali vědět předem, ale už jsem na to zapomněl). Dopoledne ještě přestala téct teplá voda. 19. století fakt nemusím prožívat. Kolem 12:00 proud nahodili aby za chvíli vyletěla pojistka v bytě a vyhodila jistič i na chodbě. OK. Vyměnil jsem pojistku a za chvíli to samé. WTF??? Začala mě zase bolet hlava, tak jsem se na to vykašlal (až z paty

), spokojil jsem se s tím, že to bude světlo v předsíni, to jsem vypnul a hotovo. Až mi bude dobře, dám to dokupy. A bylo to správné rozhodnutí, uklidnil jsem se, začali topit a teplá voda už taky teče. Ale teď musím končit, bolí mě hlava…

Aktualizace 26.1.

Šestý den, šestá nemoc

Dneska ráno se Esterka osypala, hurá! Proč taková sláva? Zaradovala se i paní doktorka, protože se konečně objevil symptom! Ráno v sedm už byla Esterka u doktorky, brala jí krev z žíly, takže řev. Doma už byla v pohodě, ale osypaná a s šestou nemocí.

Zápisky Knapkovi

Co nám stojí za zmínku…