Po včerejším ulevovacím příspěvku, v době, kdy nás ohrožuje zlý a neviditelný mrak Made In Japan (aspoň to tvrdí kucí z iDnes), a oteplovači od radosti objímají stromy tady opět máme něco, no něco na zlepšení nálady.

Není to něco, je to někdo, není to jen tak někdo, je to naše Pupka!

Všimněte si dlouhých vlasů, protože

Stříhali dokola malou holčičku

Dáda někde vyčetla, že se dětem do jednoho roku nestříhají vlasy a i lidi kolem to tak nějak potvrzovali. Inu, domluvila session u naší dvorní kadeřnice Kamily a takhle to probíhalo. Já tam nebyl a historce z druhé ruky by nikdo nevěřil. Myslím, že fotky jsou dostatečně výmluvné samy o sobě.

Pokojíček

Esterka dostala jako dodatečný dárek k narozeninám svůj pokojíček. Dodatečně proto, že jsem nestíhal deadline a dodělal jej o týden později. No, Esterce to zase tolik nevadilo… Sice ještě není zdaleka hotový, zatím jsem jen v pokoji seškrábal starou malbu, vymaloval (3 barvy + bílý strop), položil koberec, vyměnil zásuvky a vypínače a pár dalších drobností. Nábytek zatím chybí (tedy jsou tam dvě křesla, která tam i zůstanou a taky dvě skříně, které tam nezůstanou). Esterka spí s námi v ložnici, ale v pokojíčku si hraje. A nebojte, fotky budou.

Zoubky

Kdyby bylo všechno tak jednoduché jako naučit Esterku čistit si zuby. Po pár neúspěšných pokusech to Dáda zkusila při koupání a výsledek?

Nedrží to kartágo trochu jako mikrafón? Že by taky zpěvačka?

Na kopečku u Holomóca

Svěží závan jara a narození tři čtvrtě metrákového chobotnatce v místní zú nás tak trochu navnadilo na vejlet. Vyrazili jsme na Svatý Kopeček do zvířetníku.

Jako první jsme chtěli vidět nějaký stánek s fástem, protože nás po dlouhé cestě trápil hlad. Hlad + vejlet = šnycl.

Počasí nám přálo, Esterka neprudila, dokonce to vypadalo, že se jí tam líbí. Nejvíc asi míšové a pejsci (vlci), pak taky opičky, žirafy a hlavně nějaký jelen ze sibiře nebo z které kačí řitě, který jí ožužlal nánožník u golfáče.

Já jsem otestoval kvalitu vyhlídkové věže, vzhledem k docela silnému větru a stejnému stupni koroze to nebyl tak velký adrenalin, jak jsem předpokládal.

Zvířátka byla šťastná, my taky, i na hospodu došlo, Esterka se za celé odpoledne neposrala, po dálnici, kterou stavěla Skanska (jak ji dal Baryton cedulemi označit), jsme jeli skorokosmickou rychlostí 130 km/h, prostě samá pozitiva. A tak to má být!