Roky jsou znát. A to jsem vlastně ještě mladý člověk. A lepší to nebude. Proč tak negativisticky?

Začalo to vcelku pozitivně. Po pár týdnech se ozval Dája, cestoval po světě, byl v Číně, v Koreji (jižní…) a taky v Jižní Africe. Přijel k nám i s Lenkou, my chlapi jsme dali ne welcome, ale drink na šťastné návraty a pak se přesunuli na pivo. Pokecali jsme a tak, prostě jako v hospodě.

O půl deváté jsem byl domluvený s Marcelem, hraje na trombon v The Neunikneš, a včera měli koncert spojený s křestem nového CD. Dáda mě hodila autem, přišel jsem včas. Zaplatil jsem vlezné, lidových 60,– Kč, pořídil si nezbytné propriety (nové CD Ty nemáš den! za směšných 100,– Kč, kéž by všechna hudba stála tak málo, a tričko kapely. Kupodivu bylo XXL velké, asi ten pupek málo plním…), koupil si pivo a účastnil se.

Hudba byla dobrá, tvrdá, rychlá, punková. Pivo bylo dobré, studené. Předkapely jsem prokecal, na Neunikneš jsem chvílemi zbystřil, chvílemi postával, místy usínal (pivo a rum…) a taky si trochu (asi jednu písničku) zapogoval. Pak jsem si sednul ke stolu, sledoval kapelu a zase chlampal to své pivo, když partyja kolem pacifikovala jednoho lehce agresivního týpka.

Najednou bum, tma, pak vyšly hvězdičky a spustil se vodopád. Teda krvopád z nosu. Kurnik, zase ta hlava (pro ty, kdo to neví, asi před dvěma lety jsem byl na hokeji, bez helmy, rekreačně, „chlapi, dneska bez příklepu“ a pak lehký otřes mozku). A zase jsem k tomu přišel jak pověstný slepý k houslím. Nechal jsem jim tam tak půl litru a zakrvácel si hadry. Zatímco jsem se dával na záchodě do kupy, někdo mi ukradl to tričko, které jsem si u vstupu koupil. Paráda. Zbytek večera už byl naštestí v klidu. Domů jsem jen s Terkou a Marcelem autem, Marcel celou cestu škytal a já jsem to od něho asi chytnul, tak jsme seděli vzadu a oba škytali (asynchronně).

Vskutku povedený večer.

Ráno jsem se vzbudil s hlavou jak balón, kombinace piva, rumu a nateklého nosu udělá své. Pak jsem našel ještě pár modřin na nohách a rukách – známka poga.

Jo, kde jsou ty časy, kdy člověk ve dvaceti propařil noc, hodinu pogoval a druhý den byl v pohodě a připraven na další akci. Teď jednou za čas vyrazím na akci, vrátím se chromý, okradený a špinavý. A druhý den je mi blbě, motá se mi hlava a bolí celé tělo. Asi málo tréningu, musím se nad tím zamyslet…