„Včera ráno přišla zubatá, zubatá…“. Ne, není to tahle zubatá.
Jenom nám Esterka začíná „chrupatět“.
Objev učinila Dáda a to v pátek 17.9. kolem 17 hodiny. Na dotaz ohledně šatů jsem nijak zvlášť nereagoval… Koneckonců si je může koupit sama (a jak znám Dádu a její lásku k nakupování hader, nic z toho nebude). Jo, je to jednička vlevo dole.
Snad se mi podaří objekt fotodokumentovat, pokud ano, obrázek zveřejním.
Tak a je to tady. Esterka se naučila pohybovat. Ne že by se dosud nepohybovala, ale uměla se jen přetočit na bříško. Zpět na záda to ještě neuměla. Do této neděle.
V neděli si jako vždycky hověla v hrací dece, když se najednou
přetočila na bříško a pak i na záda. A jelikož je to chytré dítko
(má být po kom 
), zapamatovala si, jak to udělala a jala se to
opakovat. Takže najednou jsme místo „ležáka“ měli „brejkaře“.
Proč brejkaře? No, protože nejdřív se přetáčela tím způsobem, že
měla hlavu na jednom místě a tělo otáčela kolem Naštěstí zjistila, že to není optimální a
začala „válet sudy“. Tím pádem se dostane prakticky kamkoliv, a když
chce, dosáhne na jakoukoli hračku (je-li na zemi, samozřejmě). Hrací dece
jsme tak řekli pápá, protože se Esterka o hrazdičky vždycky zasekla a
začala křičet. Místo deky jsme nainstalovali dvě molitanové matračky,
Esterka tak má k dispozici 2×2m velkou hrací plochu. A s tou je nadmíru
spokojená.
Prázdniny jsou (skoro) za námi a tak už nemám žádnou výmluvu, abych
nemusel něco napsat
Co je tedy nového?
Esterka už má půl roku! To to letí! Půlrok je přece věk na pořádnou oslavu, takže o víkendu na chatě bude show. A nebude chybět ani dáreček.
Když jsme u chaty, tam jsou změny jako hrom: Chata má první vrstvu lazury, takže už se vzhledem blíží chatě od Válků. Vevnitř je plovoučka, máme vodu (studenou i teplou), funkční záchod, umývadlo, kuchyň, stůl a spoustu dalších maličkostí. Chybí ještě sprchový box.
Zpátky k Esterce. V úterý se to stalo. Bylo to poprvé. Bylo to, no, já
vlastně nevím, jaké to bylo, já to neviděl, ale Dáda mi o tom barvitě
vyprávěla. A co TO bylo? Hovno! Ano, první tuhé hovínko,
zkrátka takové, jak má být. Ale ani hovínko se neobjeví jen tak samo od
sebe. Esterka už totiž asi měsíc týdny baští na večeři kašičku a na
oběd zeleninu (tu asi už dva týdny). Je to šikulka
Včera Esterka absolvovala neoblíbenou návštěvu u paní doktorky, tentokrát většího rozsahu, protože byla na pořadu půlroční prohlídka a dvě přeočkování. Očkování znamená zvýšenou teplotu a ani tentokrát to nebylo jinak (38,7°C). Večer nebyla ve své kůži, Dádě se to moc nelíbilo, ale přesto jsem Esterku natočil u jídla (já vím, že točit někoho u jídla je neslušné…). Ale aspoň něco:
A nějaké fotky (jak šel čas):
26.6.2010
29.6.2010
3.7.2010
17.7.2010
21.7.2010
14.8.2010
25.8.2010
Konečně se naše dítě projevilo jako standardní miminko jeho věku a prokázalo, že umí: pást koníky! Jupí. Už není terčem posměchu, rodiče nejsou předmětem kritiky. Paseme! Zkoušeli jsme pást už dlouho. Ale blbě! Jojo, nejprve je třeba zvládnout techniku. Ale to se lehko řekne, když člověk nemá zkušenosti… Prostě jsme nejdřív Esterku z pozice na zádech překulovali na bříško, ať zkusí popást a to se jí vůbec nedařilo. Přitom s Dádou při nošení držela hlavu úplně v pohodě. Ale v týdnu jsme (dobře, Dáda) změnili techniku a Esterku dali rovnou na bříško. No, a ona bez mrknutí oka pásla snad pět minut! No jo, rodiče, ty si nevybereš…
Samozřejmě přikládám důkazy:
Na týden (od minulého pátku do dneška) jsme měli na službě sousedovic pudlíka Stanleyho. S Esterkou vytvořili super dvojku. To znamená, že se ignorovali. Stanley fungoval jako detektor posraného miminka. Esterka totiž z hlasitého „čvách“ přešla na tichý režim. Nicméně resultát byl vždy stejný: plínka durch, většinou taky chycená záda, kalhoty, bodíčko nebo tričko, vlásky, ouška, druhotně (až na pultu) taky ruce, nožky… Po „čváchu“ ale bývá Esterka v dobré náladě, povídá si a tak, je tedy obtížné v tiché „čváchy“ detekovat. Dáda přišla s návodem, jak tichý „čvách“ identifikovat: Stanley, většinou spokojeně ležící poblíž Esterky, najednou frknul a znachuceně odešel do předsíně do pelechu. A to bylo znamení…
Dneska ale Stanleykovi služba skončila, takže teď bude muset Dáda přejít na starou dobrou rozpoznávací metodu „čuch a hmat“. Ale to už je úděl maminek.
Včera jsme nechali naše miminko absolvovat rituál, který se koná již stovky let a prošly jím milióny dětí (hlavně holčiček). Ano, Esterka má propíchlá ouška.
Zvolili jsme metodu propíchnutí jehlou, protože to tak dělá Esterčina paní doktorka. Pak už jsme jen hledali zdůvodnění, že je to lepší než nastřelení. To proto, aby byla Dáda klidnější. Dost se totiž bála, že to bude Esterku bolet. Bez bolesti to ale nejde, lze ji však minimalizovat.
Před zákrokem na uších byly na řadě nohy, tedy klouby, konkrétně kyčle. Ráno jsme šli na polikliniku za panem ortopedem. Ten Esterku zkontroloval, protáhl ji nožky, Esterka trochu zakřičela a bylo to. Kontrola za dva měsíce a na noc pro jistotu ještě široké balení. Co už, Esterce to nevadí. Zašli jsme tedy do kojeneckých potřeb koupit kalhotky na „širokáč“. Tam byli „dyskrymynováni“ spoluobčané, vybírali kočárek. Řvali na celé kolo, mleli cosi o slevě, však to znáte. Prodavačka jim dala pět procent, aby vypadli a povedlo se. (Krom toho jim v pátek jiní ukradli kočárek za osm tisíc.)
Ale zpátky k dírkám. Šli jsme k paní doktorce, ale měla plno, tak nás poslala… na procházku. Na čtvrt hodiny.
(Teď jsem tu chtěl nahrát fotky, ale wordpress vyhazuje nějakou chybu, tak jsem se asi po čtvrt hodině kur… nadávání na to vys..kašlal. No, bere to fotky, ale malé, tak aspoň něco.)
U paní doktorky to bylo docela v pohodě, Esterka se nejdřív smála, pak trochu plakala. Nato jsme ji předali sestřičce spolu s čepičkou, plínkou a náušnicemi naloženými v lihu. Pak byla chvíle napětí, přes dvoje dveře jsme slyšeli pláč a po asi pěti minutách jsme viděli sestřičku s naším miminkem v náručí. Neplakala. Na hlavě měla čepičku a pod ní na uších takové vatové polštářky.
Pak nastal vřískot. Aby toho nebylo málo, venku se mezitím spustil pořádný liják. Zmoklí jak slepice s vřeštícím miminem jsme dorazili domů. Dáda se ještě stavila do lékárny pro Framykoin a já fičel do práce. Zbytek už znám jenom z vyprávění… Ne, nebylo to tak hrozné, vlastně to bylo docela v pohodě. Esterka je totiž statečná holka! Křik trval asi hodinu, pak šla Dáda s Esterkou (a babičkou) ven. Esterka usnula a po probuzení si na prodělané trauma ani nevzpomněla. Jedno ouško sice trochu krvácelo, ale to přešla bez problémů.
Náušnice ji úplně změnily, teď je ještě větší krasavička než předtím, že?