Přípravy
Doma jsme nic nepodcenili. Přebalili jsme, protože podle zvuků a ksichtíků, které Esterka předváděla, bylo jasné, že je uvnitř poklad. Byl… Dáda preventivně Esterku nakojila (skoro dvacet minut! – naše normální časy jsou kolem deseti). Pak jsme začali vybírat oblečky. Sice v kombinéze a fusaku nepůjde mikina s kapucí, která vyhrála výběrové řízení, vidět, to však nevadí. Image je všechno
Procházka
Jakmile jsme vyšli z bytu, Esterka začala křičet. Prdíky. Tím (křikem nikoli prdíky) zburcovala sousedy, kteří nás hned „vykelišovali“ na chodbě. Do výtahu se vleze kočárek a jeden člověk, takže jsem šel po schodech. Protože přízemí u nás není při zemi, posledních pár schodů se musí kočárek snést (nebo při zpáteční cestě vynést). Nejsou tam totiž dráhy pro kočárky. Než bude Dáda chodit na procházky s Esterkou sama, musíme přijít na nějaký jednoduchý způsob, jak ty schody překonat.Dáda se těšila k Válkovi (sámoška naproti), takže první cesta vedla tam. Dáda nakupovala a já byl sekuriťák u kočárku. Pak jsme šli Hlavní třídou k rondelu (pro západněji situované čtenáře „kulaťák“) a středem zpět.
Esterka kromě křiku na začátku celou cestu prospala. Z toho se dá usoudit, že se jí to asi líbilo. Už v úterý jdeme k paní doktorce do poradny, takže si procházku zopakujeme co nevidět.



